|
|
2004 |
1. | Pasážová revolta |
2. | Bratříčku, zavírej vrátka |
3. | Marat ve vaně |
4. | |
5. | Salome |
6. | Žalm 71 |
7. | Lilie |
8. | Anděl |
9. | |
10. | Bonus - Habet |
11. | Bonus - Bílá Hora |
|
. . .
|
|
|
. . .
|
Bratříčku, zavírej vrátka |
|
. . .
|
|
|
. . .
|
|
Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený.
Pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.
Dopředu jít s tou karavanou mraků,
schovat svou pleš pod stetson děravý,
jen kousek jít, jen chvíli do soumraku,
až tam kde svítí město, město bělavý.
Jen kousek jít, jen chvíli do soumraku,
až tam kde svítí město, město bělavý.
Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví.
Šerif i soudce gangsteři, voba řádně zvolený
a lidi strachem nezdraví.
Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje
Provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.
V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba oněmí.
Může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inčů pod zemí.
Může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inčů pod zemí.
Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený.
Pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.
Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví.
Orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý.
Orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý.
. . .
|
|
|
. . .
|
|
|
. . .
|
|
|
. . .
|
|
|
. . .
|
|
Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína
a šedé šmouhy kreslí do vlasů.
A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná
a pírka touhy z křídel paegasů.
A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná
a pírka touhy z křídel paegasů.
Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
má v ruce štítky v pase staniol.
A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol.
A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol.
Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,
počkejte chvíli, mé oči uviděly
tu strašně dávnou vteřinu zapomění.
Seržante, mávnou a budem zasvěceni.
Morituri te salutant!
Morituri te salutant!
Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá
a písek víří křídlo holubí.
A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá
a zvedá chmíří, které zahubí.
A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá
a zvedá chmíří, které zahubí.
Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka.
Rezavý kvér, můj brach, a sto let stará špína,
a děsně velká bílá oblaka.
Rezavý kvér, můj brach, a sto let stará špína,
a děsně velká bílá oblaka.
Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,
počkejte chvíli, mé oči uviděly
tu strašně dávnou vteřinu zapomění.
Seržante, mávnou a budem zasvěceni.
Morituri te salutant!
Morituri te salutant!
. . .
|
|
|
. . .
|
|
|
. . .
|
|
Switch to English 
