Music World
 
Исполнители:
 
 
 
English versionSwitch to English 
Daniel Landa




Music World  →  Тексты песен  →  D  →  Daniel Landa  →  Дискография  →  Smrtihlav

Альбом Daniel Landa


Smrtihlav (1998)
1998
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Die Schore
10.
. . .


Tma padá k zemi níž.
Neboj se slov bratře a přistup blíž.
Tam někde na nebi z motivů slovanských se zrodil stín.
A cejch stále pálí. Pro strach, že se slovo změní v čin.

Jsem Smrtihlav, tak drž se mých křídel
a obletíme svět.
A všichni budou závidět.
Smrtihlav na zádech ozdoba z kostí,
vítám tě v řadách pozvaných hostí.

Spálí plameny město za obzorem. Spálí!
Kalí vodu pán nakažený morem. Kalí!

Malého človíčka v brýlích přelet můry vyděsil.
Tak začal kolem sebe plácat. Zběsile. Ze všech sil.
Ale byl moc slabý na to, aby zabil.

Létá můra dál klidně kolem světa. Létá!

Tam někde na nebi z motivů slovanských se rodí další stín.
A cejch pálil jen chvíli. Pro strach, že se slovo změní v čin.

ANO, jsem Smrtihlav. Mávnu křídly
a roztočím svět.
Jako motýl sem se nepoved.

Smrtihlav na zádech lebka bíle září,
má křídla hebká mají nekonečně tváří
a strach se plíží po stěnách.
Až motýl smrti přiletí,
dejte si pro jistotu, lidi, pozor na děti.

Ale já si jen létám okolo hlav
a jenom děsně vypadám.
Jsem Smrtihlav!
Smrtihlav

. . .


Jsem holka magor a prej by si chtěl vidět,
co s tebou v dlouhý noci frajírku udělám.
Jak malej chlapeček mohl by ses stydět, bacha,
sama si určuju, komu ráno pusu dám...

Hvězdy si zářej jak kočičí voči,
chtěl bys mě doprovodit, musím tě varovat.
Je vážně legrační, jak svět se s tebou točí,
o mně se povídá, že snad umim čarovat.
Měla bych tě varovat, možná umím čarovat...

Nedáš si říct, a tak na konci města vystoupíme po
schodech, tam kam sis tolik přál.
Pryč od mejch kouzel vede jenom jedna cesta,
ale ty si velkej chlap, tak čeho by ses bál.

Mávnu proutkem pod plamínkem svíčky.
Krásně se červenáš, neznáš moje hříčky.

Jsem holka magor, jsem vostrá jako břitva.
Za to fakt nemůžu, sám si mě chtěl poznat blíž.
Srdce proti rozumu, to je vždycky bitva!
Kdo pak dnes vyhraje? Asi brzo uvidíš!

Vášeň se rozhoří, ničím a trhám,
rozervu tvou nahotu, to není žert!
Do žhavejch plamenů rozkoše se vrhám.
Miluju tvou holou tkáň, vem tě, lásko, vem tě čert!
Vem tě, lásko, vem tě čert!...

Nedal si říct, a tak na konci města jsme
vystoupili po schodech tam, kam sis tolik přál.
Pryč od mejch kouzel vedla jedna cesta.
Tys byl ale velkej chlap, to ses ale bál! Co!

Mávla jsem proutkem pod plamínkem svíčky.
Krásně se červenal, neznal moje hříčky.

. . .


To je teda dílo! V kapse mi zbylo pár drobnejch
a za ty si pak koupim něco k pití.
Kdo se chytí do tvejch sítí, skončí jako zoufalec v úplný řiti!

Přítel Forbes svítí, bubny v hlavně zní.
Házíš lesklou mincí, ta je poslední.

Ty blikavej šmejde, teda do tebe se vejde!
Špatnej večer dneska a žádná holka hezká
mi nebude říkat nic pěknýho, abych dobře spal!
Ty hladovej kráme, už se dlouho známe!
Kdy se tohle změní, celý svoje jmění -
celej zasranej svět jsem ti do tlamy nasypal.
Ze snů je pára a moje stará mi zahejbá
právě kvůli tvýmu zlýmu hladu.
Volnýmu pádu vodpor nekladu.
Je mi jako kdybych dostal háka na bradu!
Už jdu! Tak naval něco zpátky!
Už jde! Nebo rozstřílím na hadry celej ten chlív!
Už jdu a prásknu vrátky!
Už jde! Vysmál ses mi znělkou a paks mi pliv
do ksichtu!!

Takže: skončil jsem jak troska, jako úplnej debil,
co tejden doba nebyl, ale stejně je to fuk,
protože můj vlastní kluk mě už možná nemá rád!
Proč mě pánbůh nenechá nad tebou vyhrát?!

Rf: Už jdu! Tak naval něco zpátky!...

Velký rudý kola mě v mozku pálí,
vyhrává v dáli ňákej pop!
Bych do toho kop, to je můj hrob!!
Dyť i to největší hovado má svůj strop!!!
Brokům budeš rozumět, já věděl proč je beru!
A na to, co bude, na to já seru!
Zachvíli se odeberem k věčnýmu soudu!
Ušils na mě boudu. Furt proti proudu....

Rf: Jdu! Tak naval něco zpátky!...

Pak šel, ale nevrátil se zpátky!
Pak šel! Fakt rozstřílel na hadry celej ten chlív!
Šel a prásknul vrátky!
Šel! Bůh svý ovce nemá rád!

. . .


Půlnoc se konečně blíží,
už vyzvánějí, mám to tak rád.
Já jsem ten, kdo se tiše do snu plíží,
až mne zachvátí hlad.

Jako bych tu cestu znal, spěchám po střechách
a pach krve štve mě dál, mám sám ze sebe strach.

Slunce už zapadlo, nastala noc.
Přicházím, tak poznej mou moc.
Hvězdy jako démanty do dálky zvou.
Vydej se za nimi, pojď se mnou!

Sladká je jemná kůže, sladký je políbení.
Vykvetla rudá růže a my jsme zasnoubení.
Blouzníš v horečkách.

Nezavírej okno, nemohl bych dál,
hlad by se mnou do rána lomcoval.
Hlad děsivej a hroznej a ty zatím spíš.
Otevři mi, otevři, až mě uslyšíš.

Ráno jsi holčičko bledá,
všichni se ptají po tvým zdraví.
Doktor marně příčinu hledá
a zbytečně doufá, že prášky to spraví.

Jako bych tu cestu znal, spěchám po střechách
a pach krve štve mě dál, mám sám ze sebe strach.
Sladká je jemná kůže, sladký je políbení.
Vykvetla rudá růže a my jsme zasnoubení.
Padáš do hlubin.

. . .


RF: Ze skal padá divokej vodopád. V dálce je stříbrnej háj.
Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň a kolem všechno připomíná ráj.
Nenechavej vánek škádlí šaty, duha nad horama září
a všude kolem rostou kytky zlatý. Řeka se přátelsky tváří.

Slunce nad obzor pomalu stoupá,
laskavý stařec si kápi svlík.
Dřevěná loďka se líně houpá,
přijel si pro mě Cháron - převozník.

Někdo mě zpátky naposled volá,
proč mě konečně nenechá jít,
zmatek a stesk sem probleskl z dola,
jenom pár kroků a bude klid.

Přívětivá cesta, brána a jas.
Zdá se mi to dávno, jsem tak daleko od vás.

RF: Ze skal padá.......přátelsky tváří.

Tam za mnou v hlubině mě děsíval had
a jeho zuby mi otrávily tělo.
Moje zoufalství, to byl jeho hlad.
Co bude dál se nevědělo.

Každej den ten had konal řádně svý dílo.
Bolestivý kousnutí a prudkej jed.
Najednou tma, záblesk a všechno se slilo.
Brána se otvírá tak rychle a hned!

Dohlédnu na druhej břeh za mlhu - vpravo je slunce, vlevo je černej mrak.
Zvolna plujem oparem, nad náma chechtá se pták.
Cháron smutně klopí oči, což budí neklid v duši,
a malá loďka míři do leva, zvedá se vítr a prší.
Do ticha...

. . .


Ja, ich weiß, sie war eine Nutte.
Ano, vím. Byla to děvka.

Rus: Ruský osud

Doch ich hab mich verliebt.
Ale přesto jsem se zamiloval.
Ich wollte sie rausholen aus diesem Dreck.
Chtěl jsem jí vytáhnout z té špíny.

Rus: Volnost v nesvobodě.

Punkt fünf stand ich da, meine Arme waren
Přesně v pět jsem tam byl s náručí
voller Rosen.
plnou růží.
So, wie wir es immer geplant hatten.
Tak, jak jsme si to vždy plánovali.
Aber sie ist nicht gekommen.
Ale ona nepřišla.

Rus: Cizina láká,

Doch sie war nie zu spat.
Jenže nikdy neměla zpoždění.
Da wusste ich, ihr ist etwas passiert.
V té chvíli mi bylo jasné, že se něco stalo.
Das Problem war nicht, das sie eine Hure war,
Problém nebyl v tom, že byla šlapka,

Rus: a trhá nám srdce.

sondern eine Russin.
ale že to byla Ruska.

Rus: Rus, moje rodná matka
se zlou krví,

Als ich dann den schwarzen Wagen sah,
Když jsem spatřil ten černý vůz,

Rus: nám vyrvala srdce.

wusste ich, woran ich war.
zjistil jsem, o co jde.
Er stieg aus mit kaltem Blick, sein Anzug
Vystoupil On s ledovým pohledem, na sobě černý oblek,
schwarz und superschick.
který mu perfektně padl.
Ausdruckslos sah er mich an.
Bez výrazu se na mě podíval

Rus: A duše stůňe.

Es schien mir so, ich bin bald dran.
a já tušil, že mu jde o mě.
Ohne Kampf wollt ich mich nicht ergeben.
Ale bez boje jsem to nechtěl vzdát.
Alles wollt ich fur die Liebe geben.
Chtěl jsem udělat pro svou lásku všechno!!

Rus: Co je to za rámus? Co máš za problém?

Wo ist sie? Gib sie mir zuruck!
Kde je? Vrať mi ji zpátky!

Rus: To už není tvoje holka!

Das war Liebe auf den ersten Blick.
To byla láska na první pohled!

Rus: Utři si pusu, pěna není nutná.

Nur wegen Geld meine Liebe zerfällt.
Jenom kvůli prachům se moje láska rozpadá.

Rus: Nemáchej rukama, nech si ty pózy!
Mercedes je dražší než růže.
Naše holky,
vaše prachy.
Hlad není jmenovec,
láska není sestra!
Kdybys nelitoval, Fricku,
svoje marky,
Nataška by byla v Berlíně!
Naše holky,
vaše prachy.
Hlad není jmenovec,
láska není sestra!
Kdybys nelitoval, Fricku,
svoje marky,
Nataška by byla v Berlíně!
Sedí chladně bratrstvo, hladově a zle.
Slovanským "sirotkům" není nic do lásky.

Deine Gier ist mir scheißegal
Tvojí chamtivost mám na háku!
und außerdem Dein Herz aus Stahl.
A i to tvý srdce z oceli.
Spiel doch hier jetzt nicht den Held.
Nehraj si tu na frajera,
Was wärst Du denn schon ohne Geld.
co by jsi znamenal bez peněz?

Rus: Rus, moje rodná matka
se zlou krví,
nám vyrvala srdce.
A duše stůňe.

Rus: Ne tak nahlas, Fricku!
A nepomačkej mi rukáv od Cardina.
Za Natašku si prostě zaplať.
Za služby nebereme kytky!

Verpiss Dich hier aus dieser Stadt.
Vypadni tady z toho města!
Ich hasse dich, ich hab Euch satt.
Já tě nenávidím, mám vás plný zuby!
Geh zurück in Deine Welt,
Vrať se zpátky do svýho světa,
wo Geld viel mehr als Leben zählt!
kde prachy znamenají víc než život!

Rus: Já se s tebou nebudu dohadovat.
Nejsi můj otec, ani matka.
Važ si života, Fricku, dokud jsi živej
a táhni "nach Hause" domu!

Rus: Kašlu na tvý výhružky.

Es war mir klar, ich werde sie nie wiedersehn.
Bylo mi jasný, že už ji nikdy neuvidím.

Rus: Když se mi zachce, tak svoje růže sežereš.

Und es ist besser, jetzt zu gehn.
Je lepší odejít.

Rus: Na stanicích máme svoje lidi.

Es fließen nun Tränen und es bleibt Wut.
Tečou slzy a zůstává vztek.

Rus: Marky miluje i dušička policisty.

Doch besser die Tränen, als mein eigenes Blut.
Ale pořád je lepší, když tečou slzy a ne moje krev.

Rus: A politik z nás taky žije!
Svý břicho si vyžral na našich šlapkách!
Já domu nespěchám,
zbožňuju tenhle prohnilej svět!

Rus: Naše holky,
vaše prachy.
Hlad není jmenovec,
láska není sestra!
Kdybys nelitoval, Fricku,
svoje marky,
Nataška by byla v Berlíně!
Naše holky,
vaše prachy.
Hlad není jmenovec,
láska není sestra!
Kdybys nelitoval, Fricku,
svoje marky,
Nataška by byla v Berlíně!

Rus: Ztrácím s tebou čas,
asi vezmu pistoli a střelím tě do hlavy!
Ani nemoc, ani prolhaný světec
nejsou horší než chudý Němec!
Vše!!!

. . .


Ten večer splynuly dvě duše,
láska náma proletěla, jako střela z kuše
a naše horký těla políbený od anděla
hřála. Já pak vstala a cítila, jak mi v srdci povolila skála.
A ty - víš, co jsi řek?
Že mě máš rád a že mě navždycky chceš!
A já jsem netušila, jak strašně mi lžeš
a myslíš na to, jak vypadneš.

Já chtěla jsem ti říct, že tě miluju, ty hajzle!
A ty jsi zdrhnul. Tys někam utek - fakt statečnej skutek!
A mě to vzalo, snad ti to aspoň za to stálo.
Celou dlouhou noc tvoje tajemná dáma a ráno se probudím v posteli sama!
Ubrečená, ponížená a uražená žena.

Tak s tváří purpurovou
stávám se černou vdovou.

Chtěla jsem tě najít a
bylo to, jako hledat jehlu v kupce sena.
Ale černá vdova, ta nikdy dost nemá,
dokud nevykoná to, co by vykonat měla.
A já tak chtěla! Děla hřměla v mým srdci,
v mý duši - andělé hluší.
Z tvýho díla temná jáma zbyla.

Proč se má lásko tak bojíš.
Ukaž se, za co teda stojíš!

Překvapeně zíráš, já už jsem připravená.
Jak slzu stíráš, opravdu trapná scéna.
Že ses mi tak líbil a žes mi něco slíbil -
tak se shledáváme znova!

Kyvadlo se kejvá. Lásko moje vzmuž se!
Někdy to tak bejvá, že třeba smysl už se
nikdy nedovíš a už nikomu nepovíš,
jak líbá černá vdova.

Kyvadlo se kejvá.......

. . .


Táhnem štrekou na západ,
širou prérií.
Není čas se vychrápat.
Ta dálka nás ubíjí.
Vládne blbá nálada,
tam někde za obzorem je konec srandy.
Rudý slunce zapadá
nad hlavama naší bandy.

To třeba tady šilhavej Jack,
kdo by to do toho chcípáka řek,
dvakrát utek z lasa.
Prostě klasa.
Svojí starou votrávil jedem,
pak měl problémy s šerifem Bradem,
kterýho trefil ne zrovna fér.
Malér!
A naše pajdavá Mary,
špecialistka na průsery,
s pistolí je nejlepší,
ale má vši.

Rf: Drsnej svět a krvavá parta,
dycky sme byl levej,
jak falešná karta.
Drsnej svět, kde se hádají kvéry,
tady není místo
pro charaktery.

Tendleten velkej řezník John
nepotrpí si na bonton.
Vo soucitu nemá šajn,
ale je fajn!
A tady seladon prohnilej Beny.
Ten už vojel snad všechny feny,
pořád na útěku.
To je k vzteku!
Strašlivej saďour hluchej Bob
ví svý, ale mlčí jako hrob.
Vloni zdrhnul z basy.
Dělá kasy.
Taky dobře z koltu střílí,
každej šerif po něm šílí.
Tak rajtuje s náma -
s křivákama.

Beny, John a taky další naši,
všichni jsou teďka v pěkný kaši.
Vodevšad na nás mířej hlavně.
Asi jsme někde nezahli správně.
Tak jako všichni taky dělám,
že se z pár blbejch kulek nepodělám.
Žejsem sem lez, no to je běs,
takhle tu chcípnout a bez peněz.

Rf: Drsnej svět...

. . .

Die Schore

[Нет текста]

. . .


Nazdar, nazdar, hoši!!
Co jste našli v koši?
Našli jsme tam flašky,
máme plný tašky.
Kde jsi vzal ty párky?
Ty jsou z loňský várky.
Podej mi ten vajgl!
Nedělej tu brajgl!!!

Táhne do spacáků průvan,
sněží a není kde spát.
Sny plný prachů a jídla,
sny, že je má někdo rád!

Co je u vás nový?
Pepa ti to poví.
Špína si zas vrznul,
Standa, chudák, zmrznul.
Jó už zase sněží!
Kdo to támhle leží?
To je Fanda Stárek,
ten, co žral ten párek.

Spálený jso mosty zpátky,
obzor tma obestírá.
Léta jso tak děsně krátký,
hrdlo je černá díra.

Zas mě policajti hnali z teplý haly.
Mě se zase děti na ulici smály.
Turistů je málo a Češi jso lakomý!
Strážník nemá cit a nedopřeje klid.
To se mu to žvaní, když von má kam jít!
Ať si chvíli zkusí nemít bejvák jako my!!!

Místo stolu špalek,
hulíš nedopalek.
Z komínů se kouří,
žaludky se bouří.
Já v tady v tý kose snad už vo život hraju!
Houmlesáka svět není žádnej med!
Slunce někde zdechlo, všude kolem led,
já mít křídla letím hned někam do teplejch
krajů.

V háji už je důchod, děkuji vám za moc
pěkný stáří.
Můj domov je průchod, tam se mi v zimě tak
výtečně daří!

Spálený jsou mosty zpátky.
Obzor tma obestírá.
Léta jsou tak děsně krátký.
Hrdlo je černá díra.

Vánice za okny řádí, "Ledová královna" přijela
k nám.
Dávno je pryč mládí, vánoce oslaví v tunelu
sám.

Spálený jsou mosty zpátky.
Obzor tma obestírá.
Léta jso tak děsně krátký.
Hrdlo je černá díra.....

. . .


комментарии публикуются при поддержке Disqus



© 2011 Music World. Все права сохранены.